Od Pozdní doby má Eset rysy všeobjímající univerzální bohyně. V této podobě se s jejím kultem seznámili Řekové a později Římané a v rámci římské říše se tak také rozšířil do všech jejích částí. Eset se stala bohyní antickou a po boku Serapida, transformovaného Usira, ale i samostatně, tvořila jeden z hlavních náboženských proudů konkurujících křesťanství. Uctívání Esety jako Isidy v řeckém a římském světě vykazovalo výrazně mysterijní rysy. Podle rozšířených, ale prozatím nedoložených názorů je Eset (resp. Isis) - matka Hora předobrazem Marie jako madony. V moderní době je jedním z nejčastějších objektů úcty kemetistů.

Kult Esety byl poměrně dlouho vázán na uctívání Usira a jiných bohů, případně na královský zádušní kult. Nejstarším známým samostatným chrámem je chrám v dolnoegyptském městě Perhebejet z doby 30. dynastie, podle tradice ovšem postavený na místě starší svatyně. Nejvýznamnějším střediskem byl chrám na ostrově Fílé založený Ptolemaiem I., který zůstal nejdéle fungujícím pohanským chrámem až do první třetiny 6. století.

Její oblíbenost byla nejspíše způsobena tím, že tato bohyně byla obdarována nejkladnějšími rysy a vlastnostmi ženy: manželská láska a věrnost až za hrob, ušlechtilost a krása, mateřská péče a starostlivost o dítě. Byla také obdařena kouzelnou mocí ke konání dobra a spravedlnosti.

Osiris a Isis byli bohové, král a královna všech lidských bytostí. Osirův bratr Sutech, bůh pouště, si uvědomil že nikdy nebude mít takovou moc jako Isis a Osiris. Naplánoval konec jejich vlády. Zavraždil Osirise, rozřezal jeho tělo na čtrnáct dílů a pustil je po řece Nilu. Poté se Isis vydala po řece, shromáždila Osirisovo tělo kus po kuse a sestavila je, aby ho pohřbila. Užila své moci kněžky a kouzel a vrátila mu na pár chvil život, aby s ním zplodila syna Hora..Osiris se poté odebral do podsvětí, kde se stal vládcem nad zemřelými a každý rok, v čas výročí jeho vraždy, jej Isis oplakávala. Její slzy naplnily řeku Nil a řeka se vylila z břehů.